Medaile za lásku
"A zlato získávají...Ryu a Nick." Davy jasaly a my si pyšně stoupli na bednu, medaile na krku a radost nás doprovázely až do hotelu.
"Hej, Ryu nechceš si zajít na večeři?" Ptá se Nick, velice pohledný mladík, se kterým už od desíti let hraju beachvolejbal. Máme společné sny a ty sme si už splnili. Olympiáda skončila a z nás jsou stál nerozluční přátelé.
"Tak, asi jo, ale kam?" Nick se zamyslel:
"Do KFC?" Dokonalý nápad.
"Fajn, jdeme." V cizím městě nás nido neznal, a tak sme dělali bordel, jakby jsme byli opilí. Všichni na nás čučeli jak na opice ve městě. V KFCéčku byla fronta, a my si povídali o normálních věcech, jak jsou dívky.
"Kolik jich bylo?"
"Málo."
"Kolik?" Už od mala jsem zvědavý.
"Dvě."
"Ehh...dvě?"
"Jo, je to dost divný, ale od tý doby, co jsme začali trénovat, sem se s nikým neseznámil. Co ty?"
"Ehm...tak vo tom nebudu mluvit." Popravdě, byljsem do něj blázen. To mě donutilo s ním hrát a sdílet jeho sny.
"Ale no ták, nedělej se, jen mi to pověz, určitě jich bylo hodně, seš dost pěknej, všechny tě musej chtít." Měl pravdu, chtěly. Ale já je odmítal jednu za druhou, protože jsem milval jeho.
"Víš já..."
"Ses zamiloval, že jo, a vona tě nechce, že jo? Že jo?"
"Ne, já nevím, jestli to cítí stejně."
"Cítí."
"Co?"
"Miluju tě. Miluju Ryu."
"Eeeh...?! Co? Ale já neřekl, že tě miluju."
"No ale miluješ, že jo?"
"J-Jo."
Vrhá se ke mě a vášnivě mě líbá, já ho miluji.
"Děkuji, díky, že jsi mi vyhrál medaili."
"To všechno ty."
"Ne já myslím tebe, ty jsi má medaile, medaile za lásku," od těhto slov sme nepromluvily, další noc byla...jedinečná, pro oba. Sem zamilovaný, máme už tři medaile a sme spolu šťastní, Nick je moje sexy medaile za lásku. Sexy zlatá, a detailně vypracovaná, vždy mě dokáže rozpálit, tak, že dělám věci o kterých se mi ani nezdá. Miluji svou medaili.