Anko a její love story-mise 2/2
„Nikdy, nikdy nevyslovuj jeho jméno!“
„Sama jsi mi o něm povídala, proč tě to tak žere?“
„Kdy jsem ti…aha,“ už jsem si vzpomněla, zrudla jsem a zrychlila.
„Ale no ták, neutíkej přede mnou.“
-----------------------------------------------------------------------
„Gunji, prosimtě, nemluv o něm, vůbec ho neznáš! Radši si dáme chvilku pauzu, musím se seznámit s vašemy schopnostmi, tady je to hezké.“
Na paloučku si všichni sundali masky, tři kluci, „to jsem mohla od Hokageho očekávat, myslí si, že se o sebe nedokážu postarat, páprda,“ pomyslela jsem si.
„Hah, máme jednoho Hyuugu, to je fajn, alespoň se tak nenadřem. A vy ostatní se mnou budete muset bojovat, ne, jen mi ukážete vaše nejlepší jutsu! Hmm… Gunji, jdeš druhý.“
Nejprve si přede mne stoupl mladý ninja, tvrdil, že se jmenuje Haru, moc se mi nelíbil, měl na sobě veliké brýle, a i když bylo léto, měl na sobě šálu, nechápala jsem ho. Začal skládat pečetě a přitom na mě celou dobu čučel, chtěla jsem mu jednu střelit, ale pak to začalo, kolem něj se utvořila koule z vody, kterou poté začaly procházet blesky, dokázala jsem si představit, co by asi způsobil, tak jsem ho mávnutím ruky zastavila, Haru smutně odešel kousek dál a sedl si na kámen.
„Hyuugo, je tu poblíž někdo? Mám pocit, že nás někdo sleduje.“ Zařvala jsem na Hyuugu, který stál na stromě nade mnou.
„Chvilinku prosím, jak se tak dívám tak ne.“
„Fajn, díky. Gunji, seš na řadě.“
„Jasně, Anko-hime.“
„Přestaň s tím, nejsem žádná princezna kurňa.“
„Jasný.“ Gunji se šibalsky usmál a mrkl na mě. Stoupl si do středu paloučku a ještě udělal dva kroky dozadu.
„Proč couváš?“
„Nechci ti ublížit.“ Gunji se rozkročil, zavřel oči a složil pečeť, rozpojil ruce a dal je v bok: „Já nevim, co mám udělat, nějak se nemůžu rozhodnout.“
„Bože, co je na tom tak těžkýho?“
„Já mám dva elementy a oba maj dost silný ninjutsu.“
„Tak ukaž oba!“
„Anko-san, máme společnost, Gunji bude muset počkat.“
„Koho?“
„Zvučný! K zemi, jdou na nás plamenama!“
Haru si stoupl proti plamenům:
„Žádnej problém, Suiton: Mizu Rappa.“ Voda pohltila plameny a Haru se usmál: „to nebylo špatný.“
„Bože, seš jak malej,“ okřikl ho Hyuuga, „Gunji, měl by ses předvést!“
„Jasan, Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu.“ černý drak mu vyletěl z ruky a mířil rovnou na nepřátele, nedoletěl. Zvučný ninja na něj vyslal plameny a drak se rozplynul, zbyla jen jedna velká louže.
„Gunji, nemůžeš používat led, máme soupeře s ohněm, seš natvrdlej?“ Haru i Hyuuga na něj křičeli, jen já jsem se opírala bez zájmu o strom.
„Bože, uhněte vy padavky!“ odstrčila jsem je kousek stranou, „Katon: Ryuuka no Jutsu.“ Vypustila jsem na ně plameny a vzápětí jsem použila jedno z Orochimarových hadích jutsu: „ Sen´ei Jashou.“ Chytila jsem Zvučný ninji do hadích rukou a přitáhla je k nám.
„Tý jo, Anko seš fakt dobrá.“
„Já vim. Svažte je!“ Kluci okamžitě poslechli a vrhli se na Zvučné ninji.
„Hm, co s nimi?“
„Hokage říkal, že nemám mít slitování, tak vám ukážu, jak se bojuje. Tak mi sem jednoho pošlete, toho nejsilnějšího. Ať je trochu sranda.“
„Fajn, tady o máš Anko,“ Gunji proti mně postrčil jednoho ninju a pak si sedl na kámen vedle Hyuugy a Hara.“
„Kdo jsi? Kdo tě sem poslal a proč?“
„O-Orochimaru-sama, ten nás sem poslal. Máme zlikvidovat jednu kunoichi.“
„Ah, další odpad,“ lehce jsem vytáhla kunai a s chutí ho olízla, ninja sebou trhl a díval se na mě vyděšeným pohledem.
„A-Anko se jmenuje, jste to vy, že? Já si to hned myslel.“
„Postřeh burane!“
Letící kunae nebyly pro ninju překážkou, jednoduše můj útok odrazil, ale to byl účel, chtěla jsem odlákat jeho pozornost.
„Výborně, teď bys měl útočit, ale nevím, jestli to zvládneš, v tomhle stavu.“ Moje hadí ruka ho pomalu objímala a drtila.
„P-Prosím,“ řekl s roztřeseným hlasem, „prosím ne.“
Krev stékala po mém kunai, který jsem vytáhla z jeho zad. Ninja padl na zem a já jsem se zadívala na ANBU partičku, všichni seděli a s údivem se na mě dívali, udělala jsem jim radost, když jsem po Orochimarovsku olízla zkrvavený kunai a spokojeně se usmála.
„Jak ses tam k němu dostala?“ ptali se jednohlasně.
„Víte, i já umím vytvořit Kage Bunshin.“
„Tý jo, to chce oslavu!“ Vykřikl Gunji.
„Ale kecy! Nejdřiv se zbavme ještě jednoho a toho nejslabšího hodíme k Ibikimu na výslech.“ Zavelel Hyuuga a hned dostal facku od Haru:
„Nemel, kapitánkou je teď Anko, ne ty!“
„Ano, takže to uděláme takhle, vemem toho nejslabšího k Ibikimu, aby z něj vytáh, kde je Orochimaru, a toho druhýho, si nechte jako hračku, ale za pět minut ať už tu není, já si tohohle zatím odvedu. Jasný?“
„Jasný!“ Kluci se na sebe usmáli a šli směrem k ninjovi, kterého jsem mezitím rozvázala a odstrčila k nim.
Cesta do Konohy byla dlouhá a nudná. Hodně jsem přemýšlela, nedokázala jsem z hlavy dostat Gunjiho, nevím ani proč, ale nějak sem si ho oblíbila. Vím, i když jsem říkala, že oslovení hime totálně nesnáším, popravdě mi to dělalo dobře, byla jsem ráda, že mě tak oslovuje, líbilo se mi to, připadala jsem si tak nějak milovaná.
Asi tak v polovině cesty jsem uslyšela šumot větru a něčí kroky, já jsem šla dost pomalu, nebylo kam spěchat. Ninju, kterého jsem vedla k Ibikimu, jsem pevně přivázala ke stromu, nikdo, ani ten nejtenčí had by se ze sevření provazu nevymanil. Byla jsem docela nažhavená na další boj, moc sem si ten předešlý neužila. Vytáhle jsem kunai a pořádně ho přejela jazykem, slyšela jsem, jak za mnou někdo jde, byla jsem doopravdy nedočkavá, až ho do někoho zabodnu.
Prudce jsem se otočila, rozpřáhla se, chytila ninju za límec a…on mě chytl kolem pasu, přitáhl k sobě a rošťácky se usmál:
„Miluju tě…Anko-hime.“
Naše rty se spojily v jedny, byly jako přilepené, nechtěla jsem s polibky přestat, dokonce bych se klidně udusila, jen abych mohla dál být v jeho sevření, chutnat jeho rty, pohrávat si s jeho vlasy a cítit jeho sladkou vůni.
Wow
(WolF, 2. 10. 2015 1:15)